Rochce z Otova je příjmení staročeské vladycké rodiny téhož erbu a původu jako Příchovští z Příchovic. Jejich předkem byl STOJMÍR z Trubec (+1371), jehož druhý syn MARTIN Rochce držel ves Otov, po níž se psal také Vilém Rochce, jeho bratr. Jindřich ROCHCE (asi potomek Martina) sídlil v r.1453 v Čelakovech. Bohuslav Rochce (asi syn JINDŘICHA), se připomíná v r.1523[1]. Jeho rodina žila v Ronšperku. Po r.1530 byl na 6 let zástavním držitelem hradu a městečka Ronšperk (Poběžovice) [2]. Měl syna JANA (první zmínka 1526), jenž byl v letech 1535-41 hejtmanem (purkrabím) na hradu Ryžmberk u Kdyně, 1549 hejtmanem na Chotěšově. Snad synem BOHUSLAVA byl BOŘIVOJ ROCHCE (první zmínka 1530), který v r.1532 (i později) žil v Ronšperku[3]. Jeho manželkoami pravděpodobně byly dcera Dobeše Šlovického ze Šlovic na Puclicích a Anna Fremutová z Tropčic (v jeho době Fremutové vlastnili Běhařov). V letech 1535-37 se v zámku Ronšperk připomíná panna ANNA Rochcevna, dcera BOHUSLAVA a sestra JANA a BOŘIVOJ[4]. BOHUSLAVOVA rodina pravděpodobně vlastnila dům v městečku Ronšperku (Poběžovicích) a před r.1546 Rochcovský dvůr v Blížejově[5]. Rochcové z Otova byli řazeni do rytířského stavu[6]. Jako Příchovští v erbu měli tři labutí krky spojené tak, že jejich hlavy byly obráceny k rohům štítu.
V roce 1554 se BOŘIVOJ Rochce z Otova stal vlastníkem týneckého statku tím, že od svého švakra JIŘÍHO Haranta z Polžic a Bezdružic na Klenové, jehož první manželkou byla jeho sestra ANNA Rochcevna z Otova (+1552), za 1 250 kop grošů českých koupil „Týnec tvrz pustou, dvůr poplužní s poplužím pustý a ves pustou Týnec, Vacovy ves celou, ve Lhotě (Horní) jeden kmecí dvůr“.[7] Z předchozích prodejů vyplývá, že k tehdejšímu týneckému statku též náležely Kozlov (dvůr mezi rybníkem Kozlov a Horní Lhotou), les Hájek (Háj) pod Loučany a podací v Týnci (kostel byl zasvěcen Panně Marii – Maria Virgine).[8]
JIŘÍ Harant byl přibližně stejného stáří jako BOŘIVOJ ROCHCE. Klenovské panství koupil od ADAMA ze Šternberka na Zelené Hoře za 3 325 kop grošů českých koncem roku 1553, snad po svatbě s druhou manželkou JOHANKOU Černínkou z Chudenic (+1556). Převzetí koupeného panství se asi zúčastnil též BOŘIVOJ Rochce, protože se téhož roku psal „na Týnci“ a zavázal se za týnecké zboží zaplatit 38 % kupní ceny celého panství Klenová. Odkud BOŘIVOJ Rochce tolik peněz získal, lze se jen dohadovat. Byl dědicem otce BOHUSLAVA Rochce. Asi též prodal svůj majetek v Ronšperku (Poběžovicích) a jinde. Jak bylo zvykem, jistě si půjčil peníze od svého bezdětného bratra JANA Rochce, hejtmana v Chotěšově, od svých tet – BENIGNY, REGINY a ANNY, provdané Bechyňové (mladších sester otce BOHUSLAVA), a snad i od jiných šlechticů. Smlouva o koupi týneckého zboží byla zapsána do zemských desk větších teprve v r.1555.[9]
Především se musel BOŘIVOJ Rochce postarat o své bydlení v Týnci a o rozmnožení počtů svých poddaných.
Jak dlouho nebyla týnecká tvrz obývána není známo. Nejkratší doba snad je od roku 1520 (od doby obléhání Janovic n.Úhl. městskými vojsky), nejdelší doba pak od husitských válek. Není ani známo, zda obnovoval připomínanou pustou tvrz, nebo nechal stavět tvrz novou. Jisté je, že v Týnci nechal zřídit bydlení pro svou rodinu a pro návštěvy zpřátelených šlechticů.
Musel též získat pracovníky a obnovit nutné stavby pro provoz vlastního poplužního dvora. Dislokace tehdejších staveb není dosud spolehlivě upřesněna. Na koupeném panství bylo maximálně do 10 kmecích dvorů, z nichž byl placen úrok (jeden v Horní Lhotě, zbytek ve Vacovech). Do Týnce získal postupně alespoň 7 rodin[10], jimž umožnil hospodařit na chalupnických (ne selských) kmecích dvorech, aby poplužní dvůr zachoval co největší rozlohu. Pracovníky a mladé rodiny zřejmě postupně získal z Ronšperka, z Vacov, z Klatov a snad i odjinud.
Když BOŘIVOJ Rochce přejímal koupené zboží Týnec, jeho sousedy byli: JIŘÍ Harant z Polžic a Bezdružic na Klenové (Loučany,Javor a Klenová), VILÉM, JIŘÍK a JINDŘICH Janovští z Janovic na Janovicích (Janovice n.Úhl.), JAN Vidršpergár z Vidršperka (Dolní Lhota, Lomec), královské město Klatovy (Luby, část Horní Lhoty, Malá Víska, část Vrhavče), JAN Kousek ze Sobětiček, od r.1555 též jeho syn VÁCLAV (část Vrhavče a Horní Lhoty, Černé Krávy) a JAN, od r.1564 JINDŘICH Jeníšek z Újezda (štěpánovická část Horní Lhoty).[11]
Vymezení vlastních pozemků nebylo vždy snadné a neuskutečni-lo se během jednoho roku. Teprve v r.1556 byl řešeny sporné pozemky týnecké fary - záduší kostela. Obec města Klatov žalovala u komorního soudu BOŘIVOJE Rochce na Týnci, že „10.července 1556 jejich podda-nému Janu HOLUBOVI (v Horní Lhotě) na dědině jeho žito sžaté v mandelích dal pobrat a k sobě svést, a téhož léta, že nenáležitě vkročil v dědinu jeho a dal ji zorat a hrachem osít“. Ve prospěch žalobce svědčil Jan Pavlovský z Lub, jenž tvrdil, že již asi před čtyřiceti roky tyto po-zemky užívali. O tom, že sporné pozemky náležely k záduší v Týnci, svědčil u soudu Matěj ZIMA z Loučan.[12] Rozsudek soudního sporu se nezachoval. Pozemky záduší však byly zahrnuty mezi pozemky týnecké-ho poplužního dvora.
V roce 1557 při odhadu majetku pro odvod daně BOŘIVOJ Rochce přiznal, že vlastní majetek v hodnotě 600 kop a majetek poddaných v hodnotě 104 kopy grošů českých.[13] I když tyto částky byly podhodnoceny je zřejmé, že tehdejší rytířské týnecké panství bylo jedno z nejmenších a tím i nejchudších.
BOŘIVOJ Rochce byl dobrý hospodář už proto, že obnovil poplužní dvůr a ves Týnec. Pravděpodobně římským katolíkem nebyl, protože o obnovení fary nebo alespoň o obnově kostela zmínky nejsou. Z pozdějších soudních sporů vyplývá, že byl prudší povahy a rád se při pivu družil s okolní šlechtou. Není vyloučeno, že již v padesátých letech si zřídil v Týnci malý pivovar. V Klenové se sladovna a pivovar připomínají při prodeji JIŘÍMU Harantovi v r.1553.[14] VÁCLAVEM Kouskem ze Sobětiček a jeho bratry byla kolem roku 1555 též obnovována pro trvalé bydlení tvrz Kouskova Lhota (Černé Krávy), v níž byly zřízeny sladovna a pivovar (písemná zmínka 1565).[15]
Příbuzenské vztahy BOŘIVOJE Rochce se sousedem JIŘÍM Harantem na Klenové se postupně zhoršovaly, až vyústily v soudní spory. Klenovský pán se již potřetí výhodně oženil a bohatl tehdy výnosným chovem ovcí na vlnu. V r.1559 JIŘÍ Harant žaloval u komorního soudu BOŘIVOJE Rochce za to, že zbil a zranil jeho poddanou Annu, pastýřku z Javora. Naopak nedlouho poté BOŘIVOJ Rochce žaloval u téhož soudu JIŘÍHO Haranta, že jeho poddaný Jan VRBA z Javora 22.července 1561 neprávem sklidil obilí z BOŘIJOVOVÝCH pozemků. BOŘIVOJ Rochce si za to počítal pokutu 10 kop grošů českých. Teprve v r.1568 byl spor ukončen ve prospěch BOŘIVOJE Rochce. Ještě před ukončením soudního sporu byl však JIŘÍM Harantem žalován u komorního soudu, že 25.1.1566 poručil svým poddaným kácet stromy na klenovských pozemcích v lese nad Loučany, za což klenovský pán požadoval pokutu 10 kop grošů českých.[16]
Vlastník Týnce se zastával svých poddaných. V r.1563 žaloval u ko-morního soudu MARKOLTA z Tedražic, který koupil od jeho poddaného z Vacov koně a nezaplatil za něj.
Od července 1566 se vlastník Týnce BOŘIVOJ Rochce zúčastnil válečné výpravy českého vojska do Uher proti Turkům. Do vojska byli povoláni všichni příslušníci rytířského stavu. Válečného tažení římského císaře, českého a uherského krále MAXMILIÁNA II. se zúčastnilo kolem 83 600 jezdců a pěších bojovníků. Asi v desetitisícovém českém vojsku pod velením VILÉMA z Rožmberka sloužil též jako „lejtingar páně vachtmistrův urozený pan BOŘEK Rochec, měsíčně služby 12 zlatých“. Jeho nadřízeným byl nejvyšší vachtmistr urozený a statečný rytíř Jan JABLONSKÝ z Jablonného. Měsíční služné se platilo od 10.7.1566. Sraz českého vojska se uskutečnil ve Znojmě do 13.7.1566. Odtud se přemístilo spolu s císařským vojskem do ležení kolem Rábu.[17] Do bojů s Turky se však nezapojilo a v říjnu 1566 bylo rozpuštěno.
O životě a hospodaření BOŘIVOJE Rochce se zachovalo jen málo písemných zpráv, a to převážně jen ze soudních spisů. Proto i jeho obraz může být zkreslený.
JAN Obytecký z Obytec žaloval u komorního soudu (v únoru 1571) BOŘIVOJE Rochce z Otova na Týnci, že v pondělí 12.června 1570 v domu Jiříka uzdáře „jemu políček dal a kordu naň dobyl, chtíc jemu na zdraví ublížiti“. Spor skončil dohodou obou šlechticů.[18]
V den Zvěstování Panny Marie 25.3.1572 (asi v den týnecké pouti) BOŘIVOJ Rochce hostil (snad pivem z vlastního pivovaru) spřátelené šlechtice ve své tvrzi v Týnci. To se neobešlo bez výtržnosti. Teprve v roce 1574 projednával komorní soud žalobu JANA Sobětického ze Sobětic na SAMUELA Kouska ze Sobětiček na Vrhavči, že v uvedený den, když on na něho žádné péče neměl, „dobyvši kordu ... jeho probodnouti a zamordovati zúmyslně chtěl“.[19]
BOŘIVOJE Rochce do současnosti připomínají dvoje boží muka z roku 1575 s Ukřižovaným a třemi erby. Při jaké příležitosti byly zřízeny, proč byly postaveny na pustých místech v polích při cestě do Klatov (mezi Týncem a Loretou–zachován jen kámen s reliéfy) a u Rozpáralky (při polní cestě do Javora), a proč jsou na nich, kromě BOŘIJOVOVA erbu též erby ze Šlovic a FREMUTŮ z Tropčic, dosud není známo. Jsou domněnky, že BOŘIVOJ Rochce měl manželku rodem ze Šlovic,[20] nebo též ANNU Fremutku z Stropčic, dceru Joachyma z Stropčic na Běhařově (prý něco darovala do kostela v Janovicích).[21] O možném manželství BOŘIVOJE Rochce z Otova na Týnci není dosud nic věrohodně prokázáno. Manželka ani děti otce nepřežily.
V r.1575 žaloval BOŘIVOJ Rochce u zemského soudu nového rytíře CYPRIANA Peka na Slavošovicích (přijat do rytířského stavu r.1567) o náhradu škody, že musel jako jeho ručitel zaplatit za něho KRYŠTOFU Sedleckému z Újezdce na Měcholupech 115 kop grošů mí-šenských (57,5 kop grošů českých).[22]
V r.1577 koupil BOŘIVOJ Rochce od JIŘÍKA Dešenského za 35 kop grošů českých dědinu s lesem řečeným Vobůr (nyní V Oborách a osada Loreta) mezi cestami při hoře a lesu k Lomci náležitém, které zdědil po strýci JIŘÍKOVI Dešenském starším.[23]
V neznámé době BOŘIVOJ Rochce získal nebo založil ves novou Nevděk poblíž Slavíkovic.[24] Dosud neznámým způsobem též získal vsi Chvalšovice, Předvojovice a Stojanovice (mezi Čachrovem, Velharticemi a Javornou) s dvory kmecími a platem.
Téhož roku byl v Blovicích odsouzen týnecký poddaný Šimon KOLÁŘ pro vraždu poddaného KRYŠTOFA z Roupova na Vlčtejně a Červeném Poříčí. BOŘIVOJ Rochce žádal KRYŠTOFA o milost pro svého poddaného, aby byl zachován na živu. Slíbil mu, jestliže jeho poddaný dva i tři poddané BOŘIVOJOVY usmrtí, při hrdle ho zachová. Po několika letech (asi r.1580) KRYŠTOFŮV poddaný Beneš VLACH usmrtil Jana CHURAVÉHO, týneckého poddaného z Vacov. Na KRYŠTOFOVU písemnou žádost o milost pro Beneše VLACHA, BOŘIVOJ nedlouho před svou smrtí odpověděl, že se nepamatuje a takový slib nezná. Potom odepřel žádosti vyhovět.[25] (Než byla soudní pře ukončena, BOŘIVOJ Rochce zemřel).
V r.1580-81 byl rytíř BOŘIVOJ Rochce ve funkci hejtmana kraje Plzeňského. Svědčí o tom zmínka o výjezdu starších přísežných mlynářů v Království českém a v městech Pražských Jiříka JIRÁČKA a Jindřicha STUPKY z Nových mlýnů v Praze na základě předchozí žádosti vší obce města Klatov a VIKTORINA Peka z Římku na Bezděkově. Na místo jednání (v Bezděkově a okolí) se v r.1581 dostavili i oba hejtmané kraje Plzeňského JAN mladší z Roupova na Roupově a Nezdicích a BOŘIVOJ Rochce z Otova na Týnci, a řada okolních šlechticů, zejména JAN Koc z Dobrše na Bystřici, JINDŘICH a JAN z Janovic na Janovicích, JINDŘICH Běšín z Běšin na Běšinech a jiní.[26]
Snad poslední zpráva o BOŘIVOJOVI pochází z r.1581, kdy žaloval u komorního soudu KRYŠTOFA Roupovského na Vlčtejně a Červeném Poříčí, jelikož po něm požadoval předložení některých písemností.[27]
Mezi lety 1581-84 obnovitel Týnce rytíř BOŘIVOJ Rochce z Otova na Týnci zemřel. Dosud se přesně neví kdy, ani kde zemřel a kde byl pohřben. Vymřel jím po meči rod Rochců z Otova.
Dědictví po BOŘIVOJOVI se ujaly žijící příslušnice rodu Rochců z Otova: BOŘIVOJOVY sestry FRONIKA a DOROTA a jeho strýně (sestry otce BOHUSLAVA) ANNA provdaná Bechyňová, BENIGNA a REGINA Rochcevny.
Během téměř třicetiletého hospodaření BOŘIVOJ Rochce svůj majetek značně rozmnožil. Nejen že obnovil tvrz, poplužní dvůr a ves Týnec, nýbrž získal též ves novou Nevděk a vsi Chvalšovice, Předvojovice a Stojanovice. Dluh je známý jen u souseda JANA Vidršpergára z Vidršperka na Lomci v částce 1 050 kop grošů míšenských (525 kop grošů českých). Snad i tento dluh přispěl k tomu, že dědictví po BOŘIVOJOVI bylo postoupeno JANOVI Vidršpergárovi z Vidršperka (panského rodu) na Lomci a jeho nezletilým bratrům JIŘÍKU VOLFOVI, GOTHARDU JINDŘICHOVI A JANU JAKUBOVI, totiž „tvrze a vsi Tejnce a dvory kmetcí s platem, dvoru poplužního s poplužím při též tvrzi ležícího, vsi Vacovy, vsi Novou Nevděk, ve Lhotce jednoho člověka příjmím HORNÍKA s platem jedním vrchnosti a druhým ke kostelu náležitým, vsi Chvalšovic a vsi Předvojovic, vsi Stojanovic s dvory kmecími a platem“ a veškeré příslušenství“.[28] Vladimír Brokeš Brokeš
[1] Ottova encyklopedie obecných vědomostí na CD-ROM-díl XXI, str.902.
[2] Tamtéž, str.956.
[3] Tamtéž, str.902.
[4] Sedláček, August, Hrady, zámky a tvrze království Českého. Díl devátý, 3.vydání, naklad.ARGO,spol.s.r.o.Praha 1996, str.88 (v dalším jen
Sedláček)
[5] Sedláček, str.124.
[6] Březan, Václav, Životy posledních Rožmberků. Nakl.Svoboda Praha, 1.vyd.1985, str.837.
[7] Úlovec, Jiří, Tvrz v Týnci u Klatov. Sborník prací z historie a dějin umění 1/2002 Týnec u Klatov. Galerie Klenová a Via artis, Klatovy 2002,
str.15 (v dalším jen Úlovec).
Sedláček, str.158 a 254.
Kolektiv, Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, (IV) Západní Čechy.Svoboda Praha, l.vyd.1985, str.142 a 364.
Čtvrtletník „Týnecké střípky“, vyd.Obec Týnec, č.3, listopad 1995, str.6 (12).
[8] Sedláček, str.158.
