Šestadevadesátiletý Jindřich Kolowrat Krakowský o svém bratrovi řekl: „Saša byl takový lesklý, byla to osoba, za kterou s každý otočil. On byl jedním z prvních, který si koupil a pilotoval své letadlo“ Byl motocyklovým a automobilovým závodníkem, průkopníkem filmu, filmovým producentem a zakladatelem rakouského filmového průmyslu, v neposlední řadě též velkopodnikatelem. Byl vzdělaný, ctižádostivý a přitom skromný svým vystupováním. O životě tohoto Evropana bylo napsáno mnoho písemných prací, v mnohém se různící.
Alexander Josef (Saša) hrabě z Kolowrat Krakowský se narodil 29.ledna 1886 v Glen Ridge a pokřtěn byl 16.března 1886 v katolickém kostele v sousedním městě Bloomfield.
Rodiči Alexandra Josefa (Saši) byli hrabě Leopold Filip říšský hrabě z Kolowrat Krakowský (nar.v Benátkách 1.3.1852), vlastník zemědělské farmy v Glen Ridge (stát New Jersey, USA), a Nadine Speranza, roz.svob.paní (baronka) von Huppmann-Valbella (nar.v Paříži 6.8.1858). Svatbu měli 18.3.1884 v kostele sv.Patrika v New Yorku.
Hrabě Leopold Filip po soudním sporu v letech 1885-86 získal fideikomisní panství Týnec u Klatov. Přestěhování tříčlenné rodiny z USA do Čech vyžadovalo čas na přípravu i dlouhé cestování. Došlo k tomu až v květnu a červnu 1887. V té době bylo „Týnecké panství“ se 14 zemědělskými dvory (velkostatky) s pozemky v 35 vesnicích administrováno. Všechny velkostatky panství byly pronajaty. Do roku 1892 bylo pronajato i středisko panství - velkostatek a kolovratský zámek v Týnci.
Den Božího Těla 7.6.1887 byla rodina hraběte Leopolda s jednoročním synkem Alexandrem slavnostně přivítána v Klatovech a zejména pak v Týnci. Ubytování ji zabezpečil týnecký farář arcikněz Josef FORMÁNEK ve svém domku pod zámkem (č.p.11), protože nájemce velkostatku a zámku František MALÝ její ubytování v zámku nepovolil.
V mladé rodině v domku pod zámkem sloužila chůva a kuchařka. Narodili se tam 11.12. 1887 Alexandrův bratr Jindřich, který však v 18 měsících zemřel (28.6.1889), 14. 1.1889 dvoj-čata Kateřina Berta a Berta Kateřina, která též záhy zemřela (
Hrabě Alexander, nazývaný Saša, prožil své dětství v českém prostředí mezi týneckými dětmi. Od 19.9.1892 do 31.7.1896 byl jedním z mnoha žáků týnecké obecné školy. V té době se jeho otec hrabě Leopold stal členem Místní školní rady v Týnci. 22.7.1893 se již v týneckém zámku, jako pátý člen hraběcí rodiny, narodil syn Bedřich. O děti a život rodiny se starala především matka Nadine. Otec Leopold byl značně pracovně vytížen řízením panství, zaváděním pokrokových metod do chovu dobytka a hospodaření, zejména pak do zúrodňování půdy melioracemi a strojenými hnojivy. Zvýšil výrobu vápna v Loretě a cihel ve Vacovech.
Desítiletý hrabě Saša nastoupil v září 1896 do internátu a gymnázia v Kalksburgu u Vídně. 27.7.1897 se v Týnci narodil Sašův bratr Jindřich. Na jeho křtiny 16.8.1897 do Týnce přijel nejen jedenáctiletý Saša, ale i mezi mnoha hosty příbuzní matky Henry T.Oxnard z New Yorku a baronka Virginie Sennyey (kmotři).
V Kalksburgu se hrabě Alexander zdokonalil v řečech, jimiž se hovořilo v jeho rodině - v němčině a angličtině, učil se latinu řečtinu a francouzštinu. Prázdniny trávil v českém prostředí v Týnci. Rozvoj panství a splacení zděděných dluhů umožnilo věno matky Nadine. První zisk 8 000 zl mělo týnecké panství teprve v r.1900. To též umožnilo, aby si hrabě Leopold již před rokem 1903 koupil osobní automobil, snad jako první na Klatovsku. 13.6.1903 ve Vodňanech splašil koňský povoz. Byl členem „Rakouského automobilového klubu“, v němž později vykonával funkci místopředsedy.
V r.1904 hrabě Saša ukončil gymnázium maturitou a snad za odměnu mu otec koupil motocykl. Saša již dříve vlastnil jízdní kolo. Jízdu na motocyklu si zamiloval. Počátkem října 1904 se Saša zúčastnil motocyklových závodů pod pseudonymem Alexandr Klatovský. Na Semmeringu v r.1905 vyhrál svůj první závod. Při dosažení cíle mu cílová páska srazila červenou čapku. Protože byl pověrčivý, na všech dalších závodech v Semmeringu nosil červenou čapku, která se pro něj stala pověstnou.
V letech 1904-7 studoval na katolické univerzitě v Lovani (Leuven, Belgie), kde byl též členem bratrstva KAV Lovania.
Od 1904 probíhal soudní spor o fideikomis Kolowratů Nowohradských - o palác v Praze a panství Velké Dvorce (Přimda) a Košátky. V květnu 1906 byl tento majetek přisouzen hraběti Leopoldu Filipovi. Tím značně zbohatl. Asi v tomto roce koupil svému dvacetiletému synu Sašovi automobil. V soutěžích automobilů 1906 na Semmeringu (Alpská jízda) byl hrabě Saša jedním ze tří úspěšných závodníků na automobilech značky Laurin & Klement.
Od r.1906 se Alexandrův otec hrabě Leopold Filip v maximální míře věnoval řízení velkostatku Velké Dvorce (u Přimdy), hospodaření v tamních lesích a rozšiřování zpracování dřeva (pily) v Dianě, jakož i správě velkostatku Košátky (u Mladé Boleslavi). V květnu 1906 byl ve volebním obvodu Tachov zvolen za německou agrární stranu poslancem Říšské rady. V r. 1907 koupil ve Vídni dům v ulici Heugasse
Roku 1907 se jedenadvacetiletý hrabě Alexander – Saša zúčastnil tehdy nejvýznam-nějšího vrchařského závodu ve francouzském Gaillonu. Firma Laurin & Klement k závodu původně přihlásila sportovní model FCS, ale příjezd tohoto závodního auta po železnici se opozdil. Hrabě se rozhodl startovat se svým silničním kabrioletem od L & K typu F. Odmontoval z něj všechny nepotřebné součástky, v závodě zvítězil a byl prohlášen "králem evropských vrchařů". Tento závod a jiné beletristicky popisuje Adolf Branald ve svém díle „Dědeček automobil“.
V letech 1907-8 sloužil hrabě Alexander jako jednoroční dobrovolník u 13.dragounského pluku prince Evžena Savojského (českoněmecký pluk měl hlavní posádky v Klatovech, Stříbře a Lounech). Během vojenské služby se ve fotografickém oddělení vojenské technické komise ve Vídni seznámil se šikovatelem Oskarem Berkou - nejlepším fotografickým laborantem té doby, který jej seznámil s nejnovějšími poznatky fotografické techniky. Jeho znalostí pak později v plné míře využil. Hlavním zájmem hraběte Saši však v té době byly rychlostní závody. V r.1908 se s Eduardem Kargem zúčastnil soutěže motocyklů v rakouském Semmeringu. V témže roce zvítězil v prvním závodu automobilů na trati Zbraslav-Jíloviště. V anglickém Brooklandu propagoval auta akciové společnosti Laurin & Klement. Na autě této značky tam dosáhl rychlosti
V březnu 1908 byl Sašův otec hrabě Leopold Filip, poslanec říšského sněmu, vicepresident Rakouského automobilové klubu, zvolen za Tachovsko poslancem českého zemského sněmu. V listopadu 1908 byl císařem Františkem Josefem vyznamenán Řádem železné koruny II.třídy s prominutím poplatku. 3.9.1908 byla požárem poškozena část Leopoldova zámku Velké Dvorce (u Přimdy). V mladoboleslavské automobilce Laurin & Klement byl čtyřiadvacetiletý hrabě Saša zvolen členem desítičlenné dozorčí rady.
23.3.1909 se třiadvacetiletý Saša zúčastnil ve Vídni oslav stříbrné svatby svých rodičů – hraběte Leopolda a Nadine, roz. baronky Huppmannové. 1.8.1909 byl na svatbě své sestry Berty .V metropolitním chrámu sv.Štěpána ve Vídni byla oddána s Jeronýmem (Hieronymus Hubertus, František) hrabětem Colloredo-Mannsfeldem, c.a k.komorníkem a námořním důstojníkem, rytířem Řádu železné koruny III.třídy atd., synem hraběte Hieronyma z Mannsfeldu, kdysi c.a k.tajného rady a ministra zemědělství (1872-79), a Aglaë, roz.hraběnky Festeties de Tolna, kdysi dvorní dámy císařovny a královny.
Hrabě Alexander byl z otcovy strany nadán fantazií, feudálním tradicionalismem a smyslem pro krásu, ze strany matčiny naproti tomu výjimečnou obchodní podnikavostí. Hovořil několika jazyky Od časného mládí měl dvě záliby, které se navzájem doplňovaly: techniku a sport. Účastnil se motocyklových a automobilových závodů po celé Evropě, získával ceny a lámal rekordy. V r.1909 zvítězil opět ve francouzském Gaillonu. V Paříži navštěvoval filmová představení. Osobně se setkal s filmovým tvůrcem Charlesem Pathé, což podstatně ovlivnilo jeho pozdější život. Nadchl se pro výrobu pohyblivých obrazů. Údajně toho roku nafilmoval závod automobilů na Semmeringu. Jeho hlavními zájmy v té době však byly automobilismus a létání.
Od podzimu 1909 Byl Sašův otec hrabě Leopold Filip vážně nemocen. Léčil se v Nizze, v Monte Carlo a naposled ve Vídni, kde 19.3.1910 zemřel. Pohřební obřady byly 22.3. ve Vídni a 24.3. v Týnci. Nejstarší syn, čtyřiadvacetiletý hrabě Alexander-Saša, zdědil fideikomisní panství Týnec-Běšiny, palác v Praze a fideikomisní panství Velké Dvorce (Přimdu) a Košátky. Do svých služeb po svém otci převzal též jeho komorníka, čtyřicátníka Jana Pikharta z Týnce, který s ním později sjezdil téměř celou Evropu.
Elegán, světoběžník a „sportsmen“ Saša se stal hlavou rodiny a musel se starat o rozsáhlý majetek. Fideikomisní panství Týnec-Běšiny svěřil do správy svému mladšímu sedmnáctiletému bratru hraběti Bedřichovi. Do jeho zletilosti toto panství spravovali poručníci matka baronka Nadine a soused, pán na Bezděkově, František Korb-Weidenheim. Sám spravoval fideikomisní panství Kolowratů Nowohradských Velké Dvorce a Košátky. Za svoje sídlo si zvolil zámek Diana (Dianaberg,
V roce 1910 hrabě Alexander spolu s Konstantinem svobodným pánem von Economo uskutečnil v Rakousku první let balonem a jako čtrnáctý v Rakousku úspěšně vykonal leteckou pilotní zkoušku (a později si též koupil letadlo). Automobilem projel Evropu křížem krážem a spojoval své hobby s výhodnými obchody ve prospěch firmy Laurin & Klement. V tomto roce závodil v Monte Carlo a zvítězil v tzv. “Alpské jízdě“.
Hrabě Saša neopomínal ani svou náklonnost k filmu. Dědictví mu umožnilo samostatně se rozhodovat. S pomocí dřívějšího šikovatele a laboranta Berky a dalších nechal v zámku Velké Dvorce u Přimdy zřídit dílnu pro vyvolávání filmů a založil firmu „Sascha-Filmfabrik“. Zřejmě neopatrnost v laboratoři při zacházení s filmy způsobila hned v počátku činnosti této firmy v r.1910 na zámku požár. Tamní výroba filmů s vedoucím Berkou byla spíše zkušební. Své zaměstnance nechával hrabě Kolowrat školit u odborníků v Paříži (Karl Freund a Hans Theyer, později známí kameramani). V zámku Velké Dvorce byla mezi jinými zhotovena velká filmová reportáž o svatbě arcivévody Karla se Zitou von Bourbon-Parma, kterou 21.10.1911 natočil hrabě Saša se svým kameramanem ve Schwarzau. Tento film byl jeden z prvních filmových záznamů o císařské rodině. Asi po tomto svém úspěchu požádal hrabě Alexander císaře Františka Josefa o povolení užívat příjmení Kolovrat Krakowský-Nowohradský k čemuž obdržel císařský souhlas (do erbovního znaku místo orlice Krakowských získal orla Nowohradských). Tvorba filmů však nebyla v té době hlavní zájmovou činností hraběte Saši.
Mezi automobilovými soutěžemi, na nichž se hrabě Alexander v r.1911 podílel, byly 25.6.1911 závody Opava-Moravská Ostrava. Zvítězil v soutěži automobilů do 1500 cm3.. Nejvýznamnějším závodem v tomto roku však byla Karpatská jízda - jízda Petrohrad-Sevastopol a soutěž o pohár Kavkazu (v níž získal první cenu). Jeho úspěchům v automobilových závodech ve východní Evropě a v Rusku vděčila pak akciová společnost Laurin & Klement za posílení vývozu do těchto dosud motorismem nedotčených končin.
K rozvoji firmy „Sascha Filmfabrik“ šestadvacetiletý hrabě Saša našel mnohem výhodnější základnu v hlavním městě monarchie – ve Vídni, kam 1912 svou firmu přesídlil. Od tohoto roku pak měl ve Vídni trvalý pobyt. Vedle svých zájmů se však musel starat o hospodaření na dvou panstvích Velké Dvorce (Přimda) a Košátky (u Mladé Boleslavi) od sebe značně vzdálených. Příjmy z nich mu sloužily k financování jeho zájmů – filmové tvorby, cestování a automobilismu. Hodně času věnoval automobilce Laurin & Klement, v níž byl nejen členem dozorčí rady, ale podílel se též na přípravě aut automobilů s nimiž závodil. V roce 1912 startoval s vozem Laurin & Klement ve druhém ročníku Rallye Monte Carlo. V roce 1913 zvítězil ve velké jízdě spolehlivosti nazvanou od Tater k Adrii. Projel tehdy trať měřící
Jan PIKHART, komorník hraběte ALEXANDRA, 2.8.1913 psal své manželce Filoméně do Týnce:„Do Vídně jsem šťastně přijel v sobotu ráno. Večer ve 12 hodin (ve 24 hod.) přijel pan hrabě. Dnes telefonoval hrabě FRITZOVI, aby sem přijel, poněvadž mu dnes přišlo, že má jít zítra v pondělí ráno k odvodu. V úterý pojede hr.Al. pryč, tak já potom přijedu s FRITZEM někdy ve středu nebo ve čtvrtek.“
V letech 1912-14 již vídeňská společnost „Sascha-Filmfabrik“ vyrobila okolo 30 němých filmů. Vedle ní v té době existovalo asi 25 konkurenčních filmových společností, z nichž nejúspěšnější byla společnost „Wiener Kunstfilm“. V r.1913 bylo v celém Rakousku-Uhersku okolo 400 biografů, které na základě prvního zákona o kinech z r. 1912 mohly být provozovány po udělení koncese. Z nich jen ve Vídni jich bylo provozováno kolem jednoho sta (1914 asi 150 kin).
Sarajevským atentátem 28.6.
V r.1917 bylo jeho „filmové oddělení“ rozšířeno na „filmové středisko“. Během války byl poručík Alexander hrabě Kolowrat povýšen na nadporučíka. Jeho vojenským osobním sluhou byl jeho komorník, občan Týnce z č.p. 59, desátník Jan PIKHART. S hrabětem Alexandrem procestoval snad všechny válečné fronty v Evropě. Nadporučík Kolowrat se i ve válce staral o svá panství. V r.1917 nechal zrušit prodělečný pivovar ve Velkých Dvorcích. Zámek Velké Dvorce byl zabrán pro vojenský lazaret.
V letech I.světové války byl hrabě Saša ne tak vojákem, jako zejména vynalézavým a rasantním podnikatelem, jmenovitě ve filmovém průmyslu. Jestliže před válkou musel při výrobě filmů soutěžit s domácí i zahraniční konkurencí (zvláště francouzskou), válečné fronty ohraničily domácí trh a zahraniční francouzské, anglické a americké konkurenty vyřadily.
4.dubna 1916 spolu s Oskarem MESSTEREM vytvořili akciovou společnost „Österreichisch-ungarische Sascha-Messter-Film Gesellschaft b.H.“, později nazvanou „Messter Sascha-Film“, jako dceřinou společnost nadále existujících firem „Sascha-Filmfabrik“ a „Messter-Film“. Společnost „Messter Sascha-Film“ vyráběla válečné týdeníky s titulky s názvem „Sascha-Messter-Woche“.
V r.1916 třicetiletý hrabě Alexander koupil v Düseldorfu obrovskou kovovou konstrukci leteckého hangáru. Nechal ji instalovat na vídeňském předměstí Sievering (19.okr.). K lepšímu osvětlení byla hala zčásti prosklena. V ní s pomocí kameramana Hanse Theyera (1884-1957), který měl zkušenosti z Francie, vytvořil první filmový ateliér v Rakousku-Uhersku.
V listopadu 1916 hrabě Saša získal výhradní práva k filmovému zdokumentování pohřbu císaře Františka Josefa (†21.11. 1916). On a jeho zaměstnanci pak během tří dnů a nocí vyhotovili 255 kopií, které byly okamžitě rozeslány do všech koutů monarchie.
V r.1918 berlínská filmová společnost „Universum Film AG.“ (UFA) koupila vídeňskou firmu „Messter-Film“ a dceřinou společnost „Messter Sascha-Film“, včetně do ní vložených akcií hraběte Kolowrata. Ten se pak soustředil na růst své firmy „Sascha-Filmfabrik“.
Během války nadporučík hrabě Alexander Kolowrat se větší či menší mírou podílel na výrobě okolo 300 převážně krátkometrážních filmů. V „Sascha-Filmfabrik“ bylo kromě válečných týdeníků vyrobeno v r.1915 sedm, 1916 devět , 1917 jedenatřicet a 1918 dvaatřicet zábavných němých filmů; z nichž pak byl hrabě Saša producentem v r.1917 tří, v r. 1918 sedmi filmů. Z filmů jeho produkce měl největší úspěch film o životě Ludvíga van Beethovena (1770-1827) s názvem „Der Märtyrer seines Herzens“ s Fritzem Kortnerem (1892-1970) v hlavní roli. Filmovou hvězdou jeho společnosti byla tehdy Magda Sonja (Žofie Veselá-1895-1957). Filmové hvězdy místo běžných 150 K měsíčně v r.1915 dostávaly odměnu 200 K. Plat se jim postupně zvyšoval až na 400 K (200 zl) měsíčně v r.1918. Hrabě Saša nejraději navštěvoval biografy Münstedt Cinema, stejně jako Burgkino a Opernkino.
Činnost filmové expozitury válečného tiskového střediska, jeho pracovníků i vedoucího kritizoval a hraběte Kolowrata označil jako válečného zbohatlíka dramatik Karl Kraus ve své monumentální hře „Die letzten Tage der Menschheit“.
10.září 1918 byla podepsána smlouva o sloučení „Sascha-Filmfabrik“ s firmou „Philipp & Pressburger“ a vytvoření akciové společnosti „Sascha-Filmindustrie AG“, která nejen vyráběla, ale též filmy distribuovala. Hrabě Alexander se stal prezidentem této společnosti se sídlem ve Vídni, Siebensterngasse 31. Koupí firmy „Collegia“ se společnost stala majitelem několika kin (biografů) nejen ve Vídni, ale i v Bělehradě, Bukurešti, Budapešti, Varšavě a v Praze.
Vojáky I.světové války byli též mladší bratr poručík hrabě Bedřich (*22.7.1893), i nejmladší bratr Jindřich (*27.7.1897). Oba se vrátili bez zranění. Provdaná sestra Berta Colloredo-Mansfeldová prožila válku s manželem Jeronýmem v Berlíně, kde se jim 29.7.1914 narodil třetí syn Weikhard (Vicardo) a 4.3.1917 čtvrtý syn pokřtěný Richard Heinrich. Během I.světové války fideikomisní panství Týnec spravovala matka baronka Nadine hraběnka Kolowratová. Po propuštění z vojenské služby se správy panství ujal hrabě Bedřich.
V září 1918 asi 10 dnů pobýval v Alexandrově vídeňském mládeneckém bytě jeho bratr poručík hrabě Jindřich (1897-1996). Ve Vídni se nakazil chřipkou a devět dnů se o něj starala domovnice. Starší bratr nadporučík Alexander, v té době již velmi známá osobnost, byl někde se svým vojenským sluhou Janem Pikhartem na cestách mimo Vídeň.
28.října 1918 došlo k rozpadu habsburské monarchie a ke vzniku nových států na jejím teritoriu. 30.října bylo vyhlášeno Německé Rakousko, které se 12.listopadu stalo součástí nové Německé republiky. 18.listopadu i Maďarsko bylo vyhlášeno republikou. K uspořádání mezinárodních vztahů došlo teprve Versailleskou mírovou smlouvou 28.června
Konec I.světové války, rozpad habsburské monarchie a vznik samostatných států znamenal pro filmovou společnost „Sascha-Filmindustrie“ ztrátu trhů. Tato filmová společnost oproti ostatním podobným, měla zásluhou hraběte Alexandra dostatek finančního kapitálu. Iniciativní, předvídavý a aktivní hrabě Kolowrat proto řešil další možnosti jejího rozvoje. Již koncem roku 1918 převzal zastoupení americké firmy „Paramouth“ k uvádění amerických filmů v Rakousku.
Po válce se hrabě Saša i nadále plně věnoval filmové tvorbě. Ve společnosti „Sascha-Filmindustrie AG“ soustředil nejen kvalitní kameramany, ale i režiséry, herce a scénaristy. Zná-mí se stali např. Max Pallenberg (1877-1937), Magda Sonja (1895-1957), Maria Corda (Antonie Farkas 1898-1976), Lucy Dorraine (Ilonka Kovács 1898-1989), Anny Ondra (Anna Sophie Ondrakowa 1902-1987), Fritz Kortner (1892-1970), Alexander Korda (1893-1956), Mihály Kertész (1888-1962), Karl Freund (1890-1969), Gustav Ucický (1898-1961), Walter Reisch (1903-1983), Ernst Marischka (1893-1963), Fritz Freissler a mnoho dalších.
Ve společnosti „Sascha-Filmindustrie“ bylo v r.1919 natočeno šestnáct a v roce 1920 tři-náct celovečerních filmů. Hrabě Kolowrat jako prezident této filmové akciové společnosti však již neměl tolik času, aby se věnoval tvorbě filmů. V r.1919 byl producentem jen dvou a v r.1920 též dvou filmů. Pro natáčení filmu „Prinz und Bettelknabe“ (Princ a chudák) na motivy románu Jacka Londona nechal ve vídeňském Prátru nedaleko rotundy postavit kulisy zmenšeného starého Londýna, včetně jeho ulic. Byl to jeho první film, který dosáhl mezinárodního úspěchu.
Po rozpadu velkého území monarchie se možnost prodeje rakouských filmů omezila převážně jen na malé Rakousko, kde hospodářská krize výrazně omezila též výrobu filmů i jejich prodej. Společnost „Sascha-Filmindustrie“ sice aktivovala svá zastoupení v nově vzniklých státech na území bývalé monarchie (Slavia v Praze, Doria v Bukurešti, Bosna v Bělehradě, Radius v Budapešti, Petef ve Varšavě), ale Saša Kolowrat prozíravě viděl možnost mnohem většího odbytu natočených filmů na americkém kontinentě. Proto již v r.1919 podnikl cestu do USA k průzkumu tamního trhu, aby připravil půdu k dalším jednáním. Cestu do USA zopakoval v r.1920 s ředitelem „Sascha-Filmindustrie“ Arnoldem Pressburgerem (1885-1951). V USA vytvořili společnost „Herz Film Corporation“ k uvádění svých filmů v kinech v USA a s „Paramount Pictures“ uzavřeli smlouvy k uvádění amerických filmů v Rakousku a ve svých kinech v zahraničí..
I když hrabě Saša od r.1912 měl trvalé bydliště ve Vídni, v listopadu 1920 se na jeho panství Velké Dvorce uskutečnil tradiční každoroční lov, jehož účastníkem byl též bratr hraběte Alexandra sedmadvacetiletý hrabě Bedřich. Protože měl vážnou srdeční vadu, které nedbal, během lovu v 18 hodin 6.listopadu 1920 v zámku Diana zemřel.
Úmrtní oznámení nechala 18.listopadu. zhotovit matka zemřelého hraběte Bedřicha baronka Naděžda Kolowratová (Nadine, roz.svob.paní von Huppmann-Valbella). Ze zámku Diana byly jeho tělesné pozůstatky 19.listopadu převezeny do Klatov odtud do Týnce a 20.11. 1920 tam uloženy do rodinné hrobky.
Správou panství Týnec-Běšiny Alexander pověřil třiadvacetiletého bratra Jindřicha, jenž v té době bydlel v Kolowratském paláci v Praze, studoval práva a byl praktikantem v bance Bohemii.
V letech 1920-26 museli oba bratři Kolowratové řešit majetkové otázky vyvolané po-zemkovou reformou. Po jejím ukončení z panství Týnec-Běšiny zůstaly zemědělské dvory v Týnci a Lomci, které byly základem „Zemědělských podniků Jindřicha Kolowrata Týnec“. Z panství Velké Dvorce zůstal jen velkostatek Velké Dvorce, dva zámky - Velké Dvorce a Diana, lesy a rybníky. Panství Košátky se zámkem bylo v pozemkové reformě v r.1924 prodáno rodině Otakara Čapka. Pozemková reforma oba bratry značně ochudila. Dluhů se postupně zbavili teprve po roce 1927.
Hlavní činností hraběte Alexandra ve Vídni bylo řízení tehdy největší rakouské filmové společnosti „Sascha-Filmindustrie A.G.“ – zkráceně „Sascha-Film“. V letech 1919-22 rakouská filmová produkce dosáhla svého vrcholu. Každoročně bylo vyrobeno 70-75 celovečer-ních filmů, z nich společnost „Sascha-Film“ předala do distribuce v r.1921 patnáct a 1922 osm filmů. Tuto produkci umožňovala vysoká finanční inflace, která podporovala vývoz filmů do za-hraničí. V dalších letech v rakouské filmové produkci však nastal pokles. V období 1922-25 bylo produkováno ročně už jenom 32-35 filmů.
V r.1921 byl hrabě Saša s „otcem“ německého filmu“ Oskarem Messterem produ-centem filmu „Fred Roll“. V následujícím roce byl spolu s Arnoldem Pressburgerem, ředitelem „Sascha-Film“, producentem finančně nákladného filmu „Sodom und Gomorrah“ (Sodoma a Gomora). Scénář napsali Mihály Kertész (později se v Hollywoodu jmenoval Michael Curtiz) a Ladislav Vajda. Režisérem byl Mihály Kertész, v hlavní ženské roli Lucy Dorraine (1898-1989). Z mnoha dalších filmových herců námatkou Willi Forst (1903 -80), Walter (1902-83) a Leo (1873-1946) Slezakovi a Georg Reimers (1860-1936).
Monumentální epos „Sodom und Gomorrah“ byl do té doby v Rakousku nejdražším filmem. Natáčen byl na Laaer Berg ve Vídni, kde pro filmové scény byly speciálně zhotoveny kulisy. V komparsu bylo přes tisíc lidí, pro ně bylo zhotoveno přes 10 000 kostýmů. Asi tisíc pracovníků působilo v zákulisí. Film však měl často neprůhledné děje, přesto byl „kasovním trhákem“. Trval 150 minut (rekonstruovaná verse z r.2006 na DVD 98 minut). K realizaci filmu se společnost „Sascha-Film“značně zadlužila. Mnohamilionovou půjčku od banky Creditanstalt prezident společnosti hrabě Alexander zaručil na svém fideikomisním panství Velké Dvorce. Vynaložené finanční prostředky se však producentům zcela nevrátily. Film „Sodom und Gomorrah“ se stal bizardním vyvrcholením tehdejší produkce rakouských filmů.
Protože svá mladá léta hrabě Saša strávil ve spojení s automobilkou Laurin & Klement, přes své časové zaneprázdnění s natáčením filmů a jejich výrobou i po válce často jezdil do Mladé Boleslavi, většinou ve sportovních vozech Austro-Daimler, ačkoliv značce Laurin & Klement nepřestal být věrný. Již v r.1912 spolu s A. von Nenegyai se podílel na zdokonalení acetylenových světlometů, které potom měly již podobnou svítivost jako elektrické světlomety používané o 15 roků později.
V době, kdy měl dostatek finančních prostředků, podporoval v automobilce Laurin & Klement přechod z válečné výroby na mírovou zejména financováním vývoje. V roce 1921 na jeho objednávku vyrobili v Mladé Boleslavi dva sportovní vozy typu Mh s modifikovaným ventilovým rozvodem OHV a dvojitým zapalováním.
Sašův přítel konstruktér Ferdinand Porsche nemohl u svých nadřízených prosadit výrobu malého sportovního vozu, protože jeho firma “Daimler-Motoren A. G.“ ve Wiener Neustat (Vídeňské Nové Město) byla zaměřena na výrobu silných aut pro vývoz. Na automobilových závodech 4.9.1921 v italské Brescii triumfoval malý automobil Ettore Bugattiho, který obdivoval nejen hrabě Alexander, ale zejména konstruktér Ferdinand Porsche. Tam přesvědčil Kolowrat hlavního ředitele firmy „Daimler-Motoren“ Fischera, aby na zkoušku s jeho finanční podporou nechal zhotovit lehký sportovní vůz.
Ferdinand Porsche a inženýr Karl Bettaque během šesti měsíců vyvinuli a dělníci zhotovili jeden sportovní vůz se čtyřválcovým motorem chlazeným vodou s obsahem 1098 ccm o celkové hmotnosti
O účasti Alexandra Kolowrata na automobilních závodech v poválečné době lze zjistit jen málo. Prokazatelně se zúčastnil prvního automobilního závodu v ČSR, pořádaného německým automobilním klubem v Chebu. Závod se konal 5.9.1920 na trase z Karlových Varů do Bečova, Mariánských Lázní, Chebu, Lokte a zpět do Karlových Varů (
Hrabě Saša se od r.1908 účastnil všech automobilových závodů v Semmeringu do roku 1922. S vozem Wanderer se 19.9.1920 umístil na1.místě. Vždy po projetí cílem odhazoval svoji červenou čapku. Tato pověra vznikla při jeho první vítězné jízdě, kdy mu čapku shodila cílová páska. Zejména při poslední vítězné jízdě přítomné publikum po odhození červené čapky populárnímu hraběti nadšeně aplaudovalo.
Automobilista hrabě Alexander si jistě nenechal ujít jako divák závody Grand Prix 1920 v Le Mans ve Francii, do níž často cestoval, i závody Grand Prix mimo Francii 4.9.1921 v italské Brescii, kde excelovaly vozy Bugatti, a snad i jinde.
Známá je přítomnost hraběte Kolowrata na závodech Grand Prix v Targa Florio na Sicí-lii 2.4.1922. Tento závod byl zkouškou schopnosti motorů a nervů závodníků. Trasa
