VILÉM ABRECHT Krakowský z Kolowrat - pokračování:Osobní stránka na adrese: historian.freepage.cz

11.3.1687 hrabě VILÉM ALBRECHT koupil od KATEŘINY POLYXENY  Kouskové, roz. z Perglasu, a VILÉMA FERDINANDA Kouska ze Sobětiček rytířské sídlo Kouskovu Lhotku (Černé Krávy), tvrz, dvůr poplužní a pivovar, ves Neznašovy (kromě Kubanovského dvorce) díly Horní Lhoty a vrhavče (zapsáno do zemských desk 4.9.1687). Touto koupí bylo do-končeno vytváření panství se střediskem v Týnci. 

3.8.1687 se v Praze oženil druhorozený syn hraběte VILÉMA ALBRECHTA hrabě MAXMILIÁN NORBERT s MARIÍ BARBOROU, roz.hraběnkou  z Vrbna a Bruntálu (*2. 7.1666,+1.3.1712), dcerou JANA FRANTIŠKA hraběte z Vrbna a Bruntálu a MARIE ALŽ-BETY, roz.hraběnky z Martinic.22.1.1688 hrabě VILÉM ALBRECHT udělal závěť, aby se svolením prvorozeného syna JANA FRANTIŠKA se mladší syn MAXMILIÁN NORBERT ujal panství Týnec se statky Sr-bicemi, Běšiny a Dolní Lhotou (fideikomis sekundogenitury), jakož i panství Dešenice a Janovice n. Úhl. Pro prvorozeného syna JANA FRANTIŠKA pak zřídil ve výši 138 500 zl fideikomis pekuniérní. Tuto částku mu mladší bratr buď pojistí a  s 5 % zúročí, nebo dle možnosti úplně splatí. Po smrti hraběte VILÉMA ALBRECHTA měl syn hrabě JAN FRANTIŠEK získat panství Žichovice a Chlumec a dům v Praze na Malé Straně. Dům na Hradčanech měl náležet rodině hra-běte MAXMILIÁNA NORBERTA. V téže závěti hrabě VILÉM ALBRECHT též určil a zavázal všechny majitele fideikomisu, aby společně jednoho chlapce z rodu Kolowratů potřebného, nechali studovati a jemu pak od 8. do 20.roku na výchovu dávali ročně 200 zl z příjmů fideiko-misu; kdyby se ale stal duchovním, tuto částku měl dostávat do 24.roku věku svého. Dále nařídil, aby každý uživatel fideikomisu, když se ožení, upsal své choti z fideikomisu 6 000 zl.

Nejvyšší hofmistr hrabě VILÉM ALBRECHT zemřel 19.února1688; pohřben byl u kapucínů na Hradčanech.[Hrabě VILÉM ALBRECHT z Kolowwrat Krakowský ve svém životě důsledně naplňo-val heslo Kolowratů „věrně a stále“. Byl vždy věrný vládnoucímu císaři a římskokatolické víře. Podporoval jezuity a řád kapucínů. Byl loajálním úředníkem ve všech funkcích, které  zastával. To, že    ještě ve svých padesáti letech přísahu při jmenování do funkce nejvyššího komoří složil v českém jazyce svědčí nejen k jeho poměru k češtině, ale i o jeho vztahu k Vídni. Snad i to způsobilo, že jeho povýšení do stavu říšských hrabat bylo uskutečněno teprve císařem Leopoldem v r.1671 a ne dříve.

Byl předkem pozdějších rodů Kolowratů Krakowských březnického, hrobského a radenínského, rychnovského a týneckého. Výjimečný byl jeho vztah k Týnci. Když se podepisoval neopomněl vždy uvést „na Týnci“. Uměl shromažďovat peníze a účelně je používat jak k půjč-kám, tak k výhodným koupím. Snad i proto byl v r.1650 jmenován do funkce nejvyššího komoří v Čechách. Během svého života z malého týneckého panství systematicky vytvořil panství střední velikosti. Kromě Týneckého vlastnil i další panství: Janovice n.Úhl., Dešenice, Žichovice, les Hvozd s králováckými rychtami, Chyše (záp.Čechy), Adršpach (vých.Čechy), a Chlumec (Kulm-sev.Čechy).

Majetkový prospěch měl i z pěti manželství. Od první manželky získal malé panství Týnec. Ostatní čtyři manželky byly vdovy. S druhou manželkou vyženil děti WOLFGANGA LEOPOLDA ze Strahlendorfu a po jejich smrti i jejich dědictví - panství Chlumec. Čtvrtá manželka vdova Adringenová byla bohatá a věnem manželovi přinesla 10 000 zl. Snad nejbohatší byla pátá manželka vdova Wolkensteinová. Nejvíce však miloval druhou manželku ANNU KATEŘINU, roz.z Rozdražova, za niž po třiceti letech od její smrti založil v Týnci mešní nadaci. Z pěti manželství tři byla bezdětná a otce přežili dva synové a dvě dcery. Čtvrtá a pátá manželka byly mecenáškami církevních institucí. Pátá manželka LUDMILA EVA  na své náklady nechala vystavět klášter kapucínů v Žatci (stavba byla započata v r.1675) a po smrti manžela z diamantů na svých svatebních šatech nechala zhotovit do pokladu pražské Lorety t.zv. diamantovou monstranci (1695).

VILÉM ALBRECHT byl zřejmě i schopným úředníkem a diplomatem. Svědčí o tom např.vyřešení sporu představitelů města Klatov s jezuity v r.1657 o domy k výstavbě jezuitského kostela, koleje a školy se seminářem. Úspěšné bylo jeho předsednictví v komisi pro oddlužení královských měst. Ve svých funkcích se zastával jak města Klatov, tak i Židů. Ve svých 56 letech byl jmenován JMC tajným radou, nejvyšším soudcem zemským a královským místodržícím. Posledních deset let svého života vykonával jednu nejvyšších funkcí v Čechách - funkci nejvyššího hofmistra a místodržícího.

V Praze nechal v letech 1658-59 k domu v Loretánské ulici (177/9, nyní zvaný Hrzanský palác) vybudovat pětipodlažní dům a spojovací západní křídlo, čímž se z domu stal výstavný palác. Pro staršího syna JANA FRANTIŠKA koupil výstavní dům na Malé straně. Snad již koncem roku 1680, kdy se jeho rodina před morem uchýlila do zámku v Týnci, vznikla potřeba a myšlenka vybudovat v Týnci nový, výstavnější zámek.

Dožil se vysokého věku - 88 let. Oběma synům umožnil vzdělání u jezuitů. Starší syn JAN FRANTIŠEK byl připravován za majorátního pána všeho získaného majetku, o deset let mladší syn MAXMILIÁN NORBERT k úřednické dráze. Obě dcery i synové byli majetkem zabezpečeni bohatě.

V současnosti hraběte VILÉMA ALBRECHTA v Týnci připomíná věž kostela, věžní zvony, dřevěné zdobení oratoře, v lodi kostela kazatelna (asi též horní část hlavního oltáře) a cínová křtitelnice.

Leden 2011.                                                                                          Vladimír Brokeš