Malá vesnice Týnec na úpatí hory Úliště,
Ves Týnec se řadí mezi nejstarší sídla v kraji. Archeologický průzkum prokázal zdejší osídlení již v první polovině
Pustý Týnec od vlastníka Klenové v r.1554 odkoupil rytíř Bořivoj Rochce z Otova. Postupně obnovil tvrz, poplužní dvůr a poddanými osídlil ves. Dosud jej připomínají boží muka z r.1575 (v Rozpáralce).
Dědičky rytíře Bořivoje Rochce malé panství Týnec v r.1584 prodaly Janovi Vidršpergárovi z Vidršperka na Lomci (členu panského stavu). Nový vlastník se s rodinou přestěhoval do Týnce. Se svou druhou manželkou Alenou z Běšin postupně obnovoval týnecký gotický kostel z první poloviny 14.století. Kromě jiného jej připomínají bohatě vyřezávané dvéře kostela z r.1617.
V r.1622 se do rodiny Vidršpergárů na Týnci přiženil Vilém Albrecht z Kolowrat Krakowský (1600-1688), jenž od r.1624 malé panství Týnec vlastnil. Byl pětkrát ženat, postupně zbohatl, z Týnce učinil feudální panství střední velikosti. Vykonával funkci nejvyššího sudího a ke konci života funkci nejvyššího hofmistra království Českého. V Týnci nechal ke kostelu kolem r.1660 přistavit věž, do níž pořídil tři zvony (1666-69). Během jeho života byl kostel zbarokizován a od šedesátých let 17.stol. se z Týnce stalo mariánské poutní místo. 1676 byl Vilém Albrecht povýšen do stavu říšských hrabat. Se svolením císaře se Týnec stal fideikomisním panstvím pro druhorozeného syna hraběte Maxmiliána Norberta, jehož rod vlastnil Týnec do r.1869.
Hrabě Maxmilián Norbert z Kolowrat Krakowský (1660-1721), prezident apelačního soudu, později nejvyšší komoří a císařský tajný rada, kromě jiného dal v r.1692 zřídit manufakturní papírnu v Janovicích a 1693 železný hamr na panství Dešenice. Na přelomu
Za Emanuelova následovníka hraběte Arnošta Josefa z Kolowrat Krakowského (1774-1830) byl nově upraven zámecký park. Avšak některé ze 14 panských dvorů byly pronajímány a hospodaření se stávalo nerentabilním. V r.1789 byl do kaple v zámku přenesen oltář ze zrušené kaple sv.Jana Nepomuckého v lese V Oborách.
Syn hraběte Arnošta hrabě Josef Arnošt Emanuel (1795-1864) v pronajímání hospodářských dvorů pokračoval a obstarání věna pro čtyři dcery hraběcí rodinu a panství značně zadlužilo. V r.1847 byla v zámku zrušena kaple zasvěcená sv.Janu Nepomuckému (oltář z ní byl převezen do kostela v Běšinech). Po náhlé smrti hraběte Josefa panství po čtyři roky spravoval jeho bratr svobodný hrabě Karel Ludvík z Kolowrat Krakowský(1800-1869).
V polovině 19.století žilo v Týnci, Loretě a Rozpáralce 730 obyvatelů.
Protože se žádný přímý dědic o zadlužený týnecký fideikomis neucházel, od r.1869 bylo panství administrováno. V letech 1869-1881 byl nájemcem zemědílského dvora a zámku v Týnci Eduard Bubeníček, 1881-1892 JUDr.František Malý z Kolína. Rodiny obou nájemců v zámku bydlely.
V r.1886 zadlužené týnecké panství zdědil hrabě Leopold Filip z Kolowrat Krakowský (1852-1910) z rodu hraběte Františka z Kolowrat Krakowského, staršího syna prapřed-ka hraběte Viléma Albrechta. Hrabě Leopold byl známý posledním soubojem v Praze v r.1874 s knížetem Vilémem Auerspergem, pročež musel opustit Rakousko-Uhersko. Žil a oženil se v USA. Do Týnce se přistěhoval v r. 1887, postupně vypověděl nájmy 14 zemědělských dvorů a převzal je do vlastní režie. Do zámku se však jeho rodina mohla nastěhovat až po ukončení nájmu v r. 1892. V r.1893 zrušil panský pivovar vedle zámku a z peněz manželky Nadine, roz.svob.paní von Huppmann-Valbella (1858-1942), byly provedeny nejnutnější opravy interiérů zámku. Zaváděl ve své době nejnovější metody v živočišné i rostlinné výrobě. Do r.1900 uhradil všechny dluhy a v tomto roce bylo prvně jeho hospodaření aktivní. Po soudní při v r.1906 zdědil fideikomisní panství Kolovratů Novohradských Velké Dvorce (Přimda) a Košátky. Byl členem říšské rady a poslancem českého zemského sněmu, viceprezi-dentem Rakouského automobilního klubu a akcionářem auto-mobilky Laurin&Klement.
Na zámku žili a hraběte Leopolda přežili manželka baronka Nadine Speranza, synové Alexander - Saša (1886-1927), známý automobilový závodník a průkopník rakouského filmového průmyslu, Bedřich (1893-1920) a Jindřich (1897-1996), jakož i dcera Berta (1890-1982), provdaná Colloredo-Mannsfeldová.
V r.1910 fideikomisní panství Týnec a fideikomisní panství Novohradských Přimda a Košátky zdědil nejstarší ze synů hrabě Alexander z Kolowrat Krakow-ský-Nowohradský. Správu fideikomisního panství Týnec svěřil nezletilému bratru Bedřichovi, jehož poručníky byli baronka Nadine a vlastník Bezděkova hrabě Korb-Weidenheim. V letech 1911-13 nechala baronka Nadine opravovat dříve hospodářsky využívané nedostavěné levé křídlo zámku, po I.světové válce v r.1919 okolí zámku. Hrabě Bedřich začal v Týnci zavádět chov dostihových koní, avšak zemřel záhy. Hrabě Alexander si ponechal správu fideikomisu Kolowratů Nowo-hradských a žil ve Vídni nebo na zámku Diana u Přimdy.
V r.1920 po smrti Bedřicha hrabě Alexander správou týneckého fideikomisu pověřil nejmladšího bratra Jindřicha Kolowrata Krakovského, který v letech 1922-26 musel řešit důsledky poválečné pozemkové reformy. Z bývalého panství, zahrnujícího 14 zemědělských dvorů s pozemky ve 35 vesnicích po po-zemkové reformě zůstaly dvory s pozemky v Týnci a Lomci, vápenka v Loretě, cihelna ve Vacovech a zámek a kolovratská hrobka v Týnci.
Po smrti bratra Alexandra v r.1927 Jindřich Kolowrat Krakovský zbytky týneckého fideikomisu zdědil. Aby se zbavil neefektivního majetku zámek v Týnci ještě téhož roku prodal velkopodnikateli ve stavebnictví architektu dr.Ing.Jarosla-vu Polívkovi a jeho manželce Ireně. Ze zemědělských dvorů v Týnci a Lomci vytvořil „Zemědělské podniky Jindřicha Kolowrata v Týnci“. V Týnci provozoval pekárnu a mlékárnu, podzemní důl na vápenec a vápenku v Loretě. Přímý prodej mléka a pečiva prodával ve vlastních prodejnách v Klatovech, Plzni a Praze. „Zemědělské podniky Jindřicha Kolowrata v Týnci“ se již ve třicátých letech staly vzorovým zemědělským podnikem a zaměstnávaly okolo 140 osob. V r.1928 nechal pro 4 rodiny svých dělníků postavit tehdy moderní dům, později zvaný „Vila“. Od 1.8.1928 všichni zaměstnanci a dělníci jeho podniků v Týnci byli odměňováni podílem na dosaženém zisku. Týnec navštěvovaly exkurze a konala se zde sympozia zemědělských odborníků. Proto krizová třicátá leta nebyla pro občany Týnce kritická.
Nový vlastník zámku architekt Polívka nechal nedostavě-nou polovinu zámku upravit podle svých projektů a z celého zámku a okolních objektů vytvořit hotel se 40 pokoji, autogará-žemi se vším v té době možným pohodlím. Hotel byl otevřen již 1.5.1928. V červnu 1928 hotel navštívil Karel Hašler a o tý-neckém zámku napsal písničku, kterou zpíval na svém vystou-pení v Klatovech. Vlastník zámku architekt Polívka byl mece-nášem české kultury a v týneckém zámku hostil mnohé význam-né osobnosti, jako např. Alfonse Muchu, Jana Kubelíka se synem Rafaelem, Josefa Váchala aj. Mezi hosty byla i první dáma republiky Alice Masaryková.
V krizových třicátých letech však velkopodnikatel ve stavebnictví architekt Polívka zkrachoval a správu zámku v Týnci v r.1934 převzal největší jeho věřitel - Záložna ve Velvarech. Po různých pokusech o jeho využití 15.6.1937 zámek koupila církev evangelická-metodistická k umístění sociálního ústavu Spolku pro péči o sirotky v Praze, Ječná ul. Tento spolek zřídil v zámku sirotčinec.
Během II.světové války "Zemědělské podniky Jindřicha Kolovrata v Týnci“ byly zrušeny a majetek Jindřicha Kolowrata na počátku roku 1943 byl vyvlastněn pod nacistickou správu. V polovině zámku byl zřízen starobinec pro zasloužilé německé matky, sirotčinec se musel spokojit jen s polovinou zámku. Koncem války byl starobinec vystěhován a do poloviny zámku byl navezen nacistický archiv z Prahy. Archiv byl v červnu 1945 vyvezen péčí Ministerstva vnitra a v této polovině zámku byl zřízen augmentační vojenský sklad vozatajského materiálu.
V květnu 1645 Jindřich Kolowrat Krakovský převzal zabavený majetek a v nových podmínkách bez mlékárny a vápenky pokračoval v zemědělském podnikání než mu byl majetek po únoru 1948 zabaven znovu a začleněn do Českoslo-venských státních statků, jejichž ředitelství bylo v šedesátých letech též v Týnci. Později ze zemědělského dvora v Týnci byla jen farma Státního plemenářského podniku Klatovy-Luby. V r.1992 v restituci Jindřich Kolowrat svůj majetek získal zpět, ale jeho užívání pronajal zemědělské společnosti v Beňovech. V letech 1996-2004 kolovratský majetek v Týnci vlastnil František Tomáš Kolowrat Krakovský. Po jeho smrti jej zdědily nezletilé děti Franceska Dominika (*1998) a Maximilán Alexander (*1996) Kolowratové Krakovští.
Protože v Týnci bylo nejvíce zemědělských pozemků panských, soukromí rolníci neměli velké rozlohy svých pozemků. V srpnu 1957 bylo v Týnci ustaveno Jednotné zemědělské družstvo, které bylo později sloučeno s JZD Javor a naposled s JZD Janovice n.Úhl. Od r.1990 existuje v Týnci jen jedna soukromá zemědělská farma. Ostatní pozemky, kromě drobných výjimek obhospodařuje statek Beňovy,s.r.o. a JZD Janovice n.Úhl.
Od 1.října 1951 byl zámek v Týnci zestátněn, sirotčinec byl vystěhován do Karlových Varů a Klatov, vozatajský materiál z augmentačního skladu byl převezen do jiného prostoru a do zámku se přistěhovala vojenská posádka z kasáren pod Černou věží v Klatovech. V zámku se pak vojenské útvary střídaly až do prosince 1988, kdy byli vojáci přemístěni do Kdyně a zámek byl vyprázdněn k provedení generální opravy. K této však z různých důvodů nedošlo (ne pro nedostatek peněz).
Pro značné finanční náklady na potřebnou opravu zámku církev evangelická-metodistická nepožádala o restituci svého majetku. Proto v r.1990 vojenská správa hospodářskou smlou-vou převedla zestátněný majetek na firmu SIPOX, s.r.o. Bratislava, která téhož roku jej prodala firmě VAKAM, s.r.o. Praha. Tato firma plánovala ze zámku a výstavbou v okolí zřídit hotelová zařízení nejvyšší kvality. Nechala rekonstruovat krov a střechu zámku a zámek dala ocenit na 80 milionů Kčs a vzala si na něj mnohamilionovou půjčku. Z nereálných plánů se nic neuskutečnilo a v r.1995 byl vyhlášen konkurs. Správkyní konkursní podstaty byla JUDr.Srbová v Praze, Karl.nám., která se snažila různým zájemcům prodat, což se uskutečnilo až koncem r.1999 současnému vlastníku Janu Pelánkovi.
Život občanů obce Týnec vždy ovlivňovalo i dnes velmi ovlivňuje dříve panský zemědělský dvůr (velkostatek), tak i vlastníci a život v zámku. Pro občany to znamenalo dostatek pracovních příležitostí a následný rozvoj obce.
V Týnci se narodili nebo působili učitelé Matějíčkovi, Muchkové, Maidlové, Sládkové aj., osvícení kněží jako např. Vavřinec Vlasák, básník František Jaroslav Vacek-Kamenický, arcikněz Josef Formánek, Josef Brenner a další, básníci a spisovatelé František Kuchyňka Týnecký, Rudolf Kuchyňka, Josef Hais Týnecký, František Zdráhal, malíři Le-Mariusové, Josef Kočí, František Vrobel, Otakar Štáfl, Vilma Vrbová-Kotrbová. Restaurátor František Kotrba 1942-43 restauroval interiér týneckého kostela.
Je jen málo vesnic, o nichž bylo napsáno tolik knih, jako o Týnci. Nejvíce děl o Týnci napsal redaktor, básník, dramatik a spisovatel Josef Hais, který stejně jako básník František Kuchyňka si zvolil přídomek „Týnecký“. Život v Týnci po-pisuje v knihách Domov, Na mezi, Na Hrátkách, Arcikněz, Pasáček z Bystřice, Mezi horami a lesy a v mnohých dalších. V r.1948 byl jmenován čestným občanem Týnce. Dalšími čestnými občany Týnce byli jmenováni 1904 Jan Sládek, 1992 Jindřich Kolowrat Krakovský a 2002 František Tomáš Kolowrat Krakovský.
V obci Týnec je několik nemovitých i movitých kulturně historických památek. Z nemovitých kromě objektů zámku, kostela a objektů kolem, jsou to sochy Immaculaty a sv.Jana Nepomuckého poblíž zámku, roubená chalupa u kostela, lo-retánská kaple v Loretě z r.1711, zřícenina kaple sv.Jana Nepomuckého v lese V Oborách z poč.18.stol., boží muka v Rozpáralce z r.1575 a kámen s reliéfy ze stejných božích muk nyní uložený v Týnci č.p.69. V Loretě je chráněná přírodní a technická památka – unikátní podzemní důl na vápenec. V obci je též několik staveb lidové architektury (např.kaple v Horní Lhotě, boží muka sv.Anny a v Rozpáralce. Je zde též poměrně mnoho zachovaných sakrálních křížů, nejstarší z r.1843.
Týnec, i když je častým cílem místních turistů, pro větší turistický ruch bez provozuschopného zámku není přitažlivý.
Vladimír Brokeš 2010
Od myslivny s mansardovou střechou (v Loretě) se najednou rozevřel jedinečný pohled k Týnci, jako namalovaný na pozadí s panoramatem šumavských hor…
Zámek byl v plné parádě, práci pečlivých zahradnických rukou bylo vidět na každém záhonu před glorietem i v parku, kde pod alejemi lip stály sochy antických bohů Área a Flóry…
Štíhlou týneckou věž zahlédáme z mnoha míst klatovského kraje, jak tvoří nejvýraznější podobu týnecké siluety. Kolikrát jsem už pod ní stál.
Vchod na týnecký hřbitůvek má tvarovou líbeznost lidového baroka, jak ji známe z některých kreseb Alšových. Sáhne vlahou rukou k vašemu srdci a zrak naplní pohodou. Neodolal jsem a nakreslil si jej zbožně i s košatými lípami, cibulkou věže a starou školou, jak bych dýchal ovzduší některých románů Raisových. Od hřbitovní zídky je nejkrásnější pohled k hradu Klenová s obdélníky žitnišť, brambořišť a luk, které svou teplou barevností se odrážejí od schlazené šumavské modři…“
STEHLÍK,Ladislav: Zemězamyšlená,Žatva Praha1966,str.205
Karel Hašler
Tam u Klatov v zámku Týnci nad lesy,
na vršíčku pod modrými nebesy,
sluníčko když na obzoru vychází,
hezky se to v starém parku prochází.
V Týnci, tam je boží klid a zemský ráj,
jak na dlani leží tu ten český kraj.
A když bouře nad zámek se přivalí
lásku v srdci k přírodě jen zapálí.
Nad Týncem když rozhoří se letní den
ze zámku mne píseň lesů volá ven.
Píseň lesů tajemná a dumavá,
jak ji umí zpívat jenom Šumava.
